Každé železo, ale samozřejmě i ocel musí mít a má nějakou pevnost. Samozřejmě, že má také spoustu jiných parametrů, ale my se pomalu musíme propracovat právě k pevnosti a tvrdosti. Jestlipak víte, jak se to dělá? Inu, znalci vědí, uhlíkem. Ale my problému neznalí si to musíme někde přečíst. Ti, kteří to věděli už však asi nebudou vědět další údaje. Například to, že aby se ocel mohla vůbec uhlíkovou nazývat, musí obsahovat minimálně dvě setiny procenta, a naopak nesmí překročit dvě celá procenta obsahu. Jinak se to již uhlíková ocel nazývat nesmí. Pokud tedy mluvíme o předmětu, kterým je vysokouhlíková ocel, musí tato obsahovat minimálně šest desetin a nejvýše jedna celá sedm procent uhlíku. Pokud toto nesplní, pak je to jen v uvozovkách středně uhlíková nebo nízkouhlíková ocel.

A nač se používá právě ta vysokouhlíková ocel? Na všechno možné. Její použití není takřka nijak omezeno. Jako každá ocel se tedy využívá k vysoce namáhaným ložiskům nebo ocelovým rámům. Zcela běžně uvidíte její užití u nožů nebo řezných nástrojů všeobecně. Aby nebylo článku vytýkáno, že vynechal jednu kategorii, tak musím konstatovat fakt, že v některých pramenech se můžete také dočíst o oceli s velmi vysokým obsahem uhlíku, takovým, co ho má až ke dvěma procentům. Najdete ji v některých knihách pod názvem Ultra Carbon Steel.

My se jí však zde věnovat zvlášť nebudeme. Zůstaneme u svého a toho co zajímá nás. Nuže, z článku jste se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Pokud se vám zdá, že jich bylo málo a chtěli byste ještě další, nezbývá vám než se poohlédnout ještě někde jinde. Nejlépe třeba na webových stránkách, na které zde máte odkaz. Ten vás automaticky přesměruje na firmu, kde jsou skuteční odborníci, a nejen laici jako jsem já. Tak se můžete informovat o všem co vás zajímá a co byste ještě chtěli vědět.